Harley Quinn - A ti další... (RECENZE)

Po nemastných a neslaných trailerech člověk před návštěvou kina jen doufal, že to nebude takový propadák, jako byl svého času Suicide Squad. A světe div se. Karty se obrátily. Zatímco banda sebevražedných idiotů vypadala v ukázkách nadupaně a následně pohořela, Harley to vzala přesně z druhé strany. Z nulových očekávání se vyloupla poměrně povedená jednohubka, která dokáže zabavit.

Hlavní zásluhu na tom má hlavně vyprávění, které "dostala do rukou" právě Harley. Ta s ním skáče tam a zase zpátky, což ve finále filmu přidává na tempu. Díky této struktuře si totiž scénáristé mohou dovolit rozsekat delší konverzační pasáže na více částí, které postupně namixují s "nařachanými" (a praštěnými) akčními sekvencemi. Dost mi tím v tomto ohledu připomněli prvního Deadpoola, kterým se tvůrci očividně inspirovali. Věřím tomu, že kdyby byla poctivě dodržená časová posloupnost všech událostí, ve filmu by se určitě našla slepá místa, při kterých by se divák nudil.

Filmu však do jisté míry podkopává nohy fakt, že se snaží působit jako týmovka. Ono totiž úplně nefunguje, když z Vtáků (tak totiž zní velice humorný slovenský překlad) nějaký adekvátní prostor dostane kromě Harley snad jen Black Canary. Nutno podotknout, že ta je nakonec slušná. Jen poznamenám, že pokud čekáte obdobnou příběhovou linku jako měla Dinah Lance v Arrowovi, asi budete zklamaní. Origin je tady naprosto jiný. Zahraničními recenzemi opěvovaná Huntress pak má jen minimum prostoru, a rozhodně není tak skvělá, jak ji někteří opěvují. Ale budiž, každý má nárok na svůj vlastní názor. Nic to ale nemění na tom, že vztahy mezi budovaným týmem (jenž je budován asi posledních 15 minut) jsou prakticky nulové. Deadpool 2 je oproti tomu v tomto ohledu oscarovým snímkem.

Pokud bychom ale chtěli mluvit o podobnostech mezi Birds of Prey a právě druhým Deadpoolem, byli bychom tady zřejmě ještě dlouho. Proto to necháme na jinde a posuneme se dál...

Jako povedené tak můžeme označit alespoň vztahy Harley - Cass a Canary - Sionis. A právě poslední zmíněný charakter je díky Ewanu McGregorovi opravdu skvělý. Je to sice poměrně typický vyšinutý DC mafián, jako asi polovina záporáků z Gothamu, ale je zahraný dobře. V kombinaci s výrazně "degradovaným" Zsaszem (ten na žebříčku padouchů rázem spadl o nějaké to patro níže) ale tvoří pěkně úchylnou dvojičku, kterou byste neradi potkali v potemnělé noční uličce nebo při procházce v parku.

Birds of Prey tak stojí hlavně na poměrně jednoduchém humoru, který je místy dost bizarní a stupidní, ale funguje v podobné kvalitě po celou stopáž filmu. V kombinaci se zábavným soundtrackem Daniela Pembertona (to je ten génius, který dělal hudbu k Ritchiemu luxusnímu Králi Artušovi nebo Spideyho paralelním světům) a přehlednými akčními scénami pěkně tělo na tělo je to slušný film. Na DCEU nadprůměr a doufám, že miláčka Bruce ještě někdy uvidím (a ne, tohle nebyl SPOILER).

Hodnocení: 70%

P.S.: Jen doufám, že mě Warner Bros ušetří toho, že by natočil další film čistě s Birds of Prey v sestavě Black Canary, Huntress a Renee Montoya - ta ženská mi pila krev pokaždé, když byla na plátně.