Dobrodružství v pražských uličkách

Přáli jste si být někdy v životě Rychlými šípy a zažívat jejich dobrodružné cesty v tajemných městských zákoutích? Anebo minimálně být při tom všem po jejich boku?

Nyní máte jedinečnou šanci si aspoň vzdáleně vyzkoušet, jak to tenkrát mohlo celé probíhat, když se chlapci tajně vkrádali do temných uliček Stínadelských a pátrali po ježku v kleci. A nejen po něm.

Herní deník, mapa, tužka, dobrý zrak a trocha dětského nadšení. To vše vám stačí ke hře, kterou si můžete projít na místech domnělých Stínadel, tajemné a nepovolaným i nebezpečné čtvrti staré Prahy. Tuto akční záležitost pro vás připravili Skautská nadace Jaroslava Foglara a Sdružení přátel Jaroslava Foglara ve spolupráci s nakladatelstvím Albatros a prodejcem her Albi.cz.

No a protože jsem vyvinul energii na to, abych do Prahy zajel a vše si na vlastní kůži vyzkoušel, rád vám vyložím své pocity při průchodu ulicemi, co se mi ne/líbilo, a jak se připravit, abyste si vše užili co nejvíce.

Kde se vše odehrává a pro koho je hra určená?

Jak lze očekávat z podstaty celé věci, děj celé hry je umístěn do uliček Starého města, konkrétně mezi ulice Revoluční a Národní s průchodem přes Staroměstské náměstí. Moderní mluvou se dá říct, že vše začíná kousek od Palládka a končí vedle Quadria. Nemusíte se ale bát, trasa se většinou vyhýbá rušným místům a navíc teď, kdy je Praha téměř bez turistů, je vše mnohem klidnější.

Na první pohled se může zdát, že je hra určená pouze pro Foglarovy přívržence, ale ve skutečnosti je prakticky určená všem, protože úkoly, až na výjimky, nevyžadují žádnou odbornou znalost knih, anebo čehokoliv jiného, co se Foglarova díla týká. O tom ale později.

Co vše potřebujete k plnému prožitku?

Na adrese www.rychlesipy.org máte k dispozici herní deník, který potřebujete určitě. Bez něho byste v Praze bloudili do nekonečna. Ten si můžete buď vytisknout, koupit si jej i se speciální tužkou a mapou na adrese www.skautskanadace.cz, popřípadě jej prohlížet v mobilu. A tady mám hned jednu vychytávku. Pokud budete procházet územím sami a neznáte mapu Prahy nazpaměť, pak si rozhodně vše potřebné sežeňte ve fyzické formě. Já využíval mobil jako herní deník, mapu i foťák a mohu říct, že se s tím moc dobře nemanipuluje. Pořád musíte mezi jednotlivými aplikacemi a soubory přepínat a zavírat je, což rozhodně není pohodlné. Samozřejmě při větším počtu hráčů už se dá každý úkon přidělit někomu jinému.

Co se týká mapy, je asi dobré se připravit. Nemusíte zrovna plánovat každý krok, ale je fajn vědět, jakým směrem se zhruba dát. Většina ulic na sebe navazuje, ale v pár momentech musíte popojít pár bloků, abyste mohli pokračovat. Vše samozřejmě dokáže vyřešit navigace v mobilu, ale pokud máte k dispozici mapu, je dobré ji využít. Navodí to mnohem lépe pocit dobového zážitku.

V neposlední řadě taky potřebujete čas. K tomu se dostanu později, ale už teď říkám, že čím větší časovou volnost si dáte, tím lépe. Asi se nechcete stresovat s tím, že vám za 5 hodin jede vlak, protože vám někdo slíbil, že to budete mít za cca 4 hodiny hotové a vy to chcete stihnout. Cesta nabízí hodně možností odpočinku a zacházek, využijte toho.

O co tedy u Jóviše jde?

Konečně se dostáváme k jádru pudla. Inu.

Herní deník ukrývá celkem 25 úkolů. Každý úkol se skládá ze dvou částí. První je úryvek ze Stínadelské knižní trilogie, který navozuje atmosféru pro daný úkol a je víceméně uvaděčem do situace. Po tomto následuje doplnění od tvůrců hry, kteří dokreslují okolnosti a historii dané události, přičemž napovídají, jakým způsobem najít hledaný předmět/nápis/text/cokoliv.

Druhá část je vyloženě otázka spojená s tím, co jste našli. Jakou to má barvu, kolik tam toho je, jaké je první písmeno nápisu nad místem nálezu...atd...atd. Prakticky odpověď vždy naleznete na místě. Což je podle mě škoda, ale chápu, že by si měl mít možnost zahrát každý bez ohledu na to, zda Foglara zná či ne. Nakonec, i tahle mírně detektivní práce může být dobrým spouštěčem pro nové čtenáře.

Cílem je si výsledná zjištění (tedy písmena a čísla) zapisovat do připravené tabulky, kterou potom zadáte na již výše zmíněných webovkách. Pokud máte správně určitý počet políček, pak se dostáváte na tajnou stránku, kde se můžete zúčastnit soutěže o knihy, a také si přečtete dosud nevydaný text o tom, kdo byl Jan Tleskač. Což tedy ocení jen a pouze ti, které už Foglarovo dílo četli. Tím hlavním cílem je ale samozřejmě prožít příjemně strávený den, nejlépe v rodinném, či přátelském kruhu.

Jak jsem hru prožil já, jak dlouho to trvá a stojí za to věnovat jí tento svůj čas?

Jako první chci říct, že výlet do míst, kde se vše odehrává, by mohl být zajímavý sám o sobě. Na své si přijdou obdivovatelé staré architektury, dýchá na vás dobová atmosféra a nebýt okolních aut a moderních obchodů, byl by zážitek posunut ještě na úplně jiný level.

Možná rovnou na začátku zmíním jedno mírné zklamání, které přišlo hned při druhém úkolu. V něm musíte najít jednu speciální lavičku, jenže je problém v tom, že místo, kde se nachází, je oplocené s bránou, což v situaci, kdy je zavřená, není zrovna ideální. V plánku se nachází ještě jedno další uzavřené místo (Zlatá ulice), ale o něm víte, kdy zavírá. V tomto případě jde spíše o náhodu, což trochu zamrzí, protože hned při druhém úkolu musíte použít nápovědu. Tedy pokud chcete vyřešit všechny úkoly, což potřeba není.

Ovšem i přes tuto počáteční trampotu se do hry vcítíte poměrně rychle a pochopíte základní mechaniku. Tou je, že v každé ulici je vitrína/výloha/okno (s výjimkami), ve které máte svůj cíl hledání.

Skvělým doplněním je taktéž samotné prostředí. Nevím, zda je to dílo autorů, místních obyvatel, anebo hráčů samotných, ale na své cestě křivolakými městskými průsmyky narazíte na zdech domů, zahrad a rozbořených volně stojících zídkách nejrůznější vontské vzkazy, šifry a zvolání. Tak, jak byste od Stínadel očekávali.

Bohužel pro mě, rozhodl jsem se hry pokořit v dosti mínusových stupních Celsia, takže podstatnou část hledání jsem strávil opravdu čistě jen hledáním, nikoliv zkoumáním a obdivováním okolí. Tedy rozhodně doporučuji se účastnit v poněkud příjemnějším počasí. Nějaké podružné objevy jsem učinil, ale věřím, že být na počasí lépe připraven, strávím hrou třeba o dvě hodiny déle.

Pokud se tento článek dostane i k autorům, velmi by se mi při dalším ročníku (kéž by se tato hra stala pravidelnou) líbila i účast samotných Vontů, kteří by v náhodné dny a hodiny obývali trasu a hráče občas děsili svými typickými výhružkami. I když vím, že je to velmi těžko technicky proveditelná věc, dala by hře další rozměr.

Určitě vás zajímá, jak dlouho to všechno trvá. Nuže. Záleží na vaší všímavosti, rychlosti chůze a míře odpočinku, ale myslím že mohu říct, že vše se dá zvládnout během 3 hodin - celého dne.

Abyste to pochopili.

Já jsem byl na výpravě sám, mordoval jsem se se vším v mobilu a vše zapisoval do sešitu. Nikdo mi nepomáhal, tedy pokud jsem něco v ulici nenašel, musel jsem si celou projít znova. Neměl jsem oči ani mozek navíc, přesto mi hra trvala cca 3 a půl hodiny, než jsem zapsal poslední písmenko. A to jsem se ještě asi půl hodiny zdržel u jednoho úkolu, který jsem už málem po půl hodině vzdal, protože jsem nedokázal nalézt požadovaný předmět. Povedlo se až ve chvíli, kdy jsem tou samou ulicí procházel už podesáté.

Jenže mi taky u toho bylo zima a já se v rámci užívání si snažil, ať už to mám už hotové. V jiných podmínkách si umím představit, že si dám nějakou pauzu na kávu, posadím se u Vltavy, nebo budu navíc hledat každý vontský nápis a strávím tak chozením o dvě hodiny déle.

O co víc si to pak můžete užít s dětmi, kterým do toho všeho můžete číst knihu, podle které hrajete, vysvětlovat jim celé pozadí vzniku, a taktéž jim odvyprávět celou historii vzniku Rychlých šípů a jejich výprav do Stínadel. Možností je spousta a nikdo neříká, že musíte vše udělat najednou. Já dokonce i doporučuji si hru rozplánovat na celý den až do setmění, kdy věřím, že vše dostane teprve tu správnou barvu.

Nesmím zapomenout zmínit ani ilustrátora Jiřího Gruse, který se do projektu taktéž zapojil a s jehož prací se po cestě setkáte. Malba Kocouřího hrádku je senzační!

Obecně mohu o celé akci říct, že jsem si ji přes některé nedůležité detaily užil. Dokonce mi bylo chvilkami i líto, že nemám v klopě své bundy žlutý špendlík jako maskování.

Nadchlo mě zapojení majitelů bytů, kaváren a dalších obchodů, taktéž myšlenka, že si lze připomenout tyto knižní události uprostřed moderního města. Ale jak jsem už řekl na začátku, až na pár frekventovaných míst jde o klidnou túru historií, navíc se skvělým příběhem. Není nic lepšího pro zaujatého obdivovatele Foglarova díla.

Když to na konci celé shrnu, strávený čas a energie za svůj výsledek stojí. Neskutečně mě pobavila myšlenka na člověka, který se náhodně podívá do okna, za nímž stojí postava Široka v masce a upřeně a děsivě pozoruje okolí, přičemž ten člověk vůbec netuší, oč jde a jistě má několik otázek, které se pravděpodobně nikdy nevyřeší. Bavil mě i udivený pohled dvou mužů, kteří stáli u kostelní vývěsky a sledovali moji snahu zapsat si konkrétní informaci z přišpendlených dokumentů. Stejně tak bylo skvělé chodit všemi těmi úzkými uličkami, po náměstích, koukat za zídky, procházet kolem starých vrat, vedoucích do zanedbaných dvorků a nádvoří a představovat si u toho party chlapců, kteří se ve zdejším labyrintu nahánějí, svolávají k akci a co nejlépe...volí svého Velkého Vonta.

Zkrátka, aspoň na chvilku jsem si připadal, že ,,historie" ožívá, za což nelze nic jiného než tvůrcům poděkovat.

No a na úplný závěr si přece jen postěžuji. Je převeliká škoda, že akce trvá jen do 14. března, tohle si určitě zaslouží mnohem delší provoz. Máte-li vlivné známé, zkuste zařídit prodloužení.

Doporučuji, dávám celému nápadu a provedení 97% a věřím, že hra bude přínosem i pro ty, kteří se dříve s Foglarem třebas nikdy nesetkali.  

Autor článku - Michal Černý